Coco Solid vylila svůj vztek nad ničivými účinky gentrifikace na rodiny ve svém prvním románu – románu, o kterém by si nikdy nemyslela, že napíše.
Coco Solid má za sebou působivou kariéru úspěšného hudebníka, scenáristy, básníka a vizuálního umělce. Ale jediné tvůrčí úsilí, které vždy chtěla zkusit, je napsat knihu.
Nyní, ve svých 41 letech, si maorská a samojská umělkyně konečně splnila svůj sen a nedávno vydala svůj debutový román, Jak se flákat ve válce o trávník. Kniha, která je autobiografickou fikcí, vypráví příběh tří přátel žijících v Aucklandu, kteří se vyrovnávají s rasovým napětím a bojem gentrifikace.
„Napsat knihu byl vždy můj původní sen. Jiné žánry a tvůrčí cesty byly mocné, plodné a skvělé pro trénink, ale byly to pro mě způsoby, jak prokrastinovat. Nejtěžší je vyhlásit věci, které chcete nejvíc.“
Coco je tvůrcem kultovního kresleného filmu Most Arohas dalšími scénáristy včetně populární televizní komedie Wellingtonský paranormální jev a Maorské televizní mýdlo Ahikāroa. Je dlouholetou členkou Piki Films Taika Waititi. Jako hudebník procestovala celý svět a má vlastní produkční dům a nahrávací společnost.
Coco si však vždy myslela, že je nedosažitelné, když přidala „románistka“ na svůj seznam, protože zpočátku cítila, že jako žena z Maorů, Tichomoří a takatāpuiů nepatří do literárního světa.
„Byla jsem zastrašovaná a v některých případech marginalizovaná a vyloučená z literární komunity, takže jsem si myslela, že se tento sen nikdy nesplní,“ říká. „Hovořil jsem o koloniálních procesech literatury, tvůrčího psaní a akademické obce na Novém Zélandu, což může být velmi vylučující. Cítil jsem, že celá věc byla založena a vytvořena na starém paradigmatu, do kterého jsem nikdy nezapadal.“
To vše se změnilo v roce 2018, kdy Coco získala stipendium na výzkum své knihy na University of Hawai’i. Předtím vystudovala scenáristiku na Broadcasting School v Christchurch a dokončila magisterské studium tvůrčího psaní na Victoria University of Wellington’s International Institute of Modern Letters. Když se vedoucí redaktor v Penguin doslechl, že je na Havaji, aby napsala svůj první román, projevil zájem a nakonec společnost souhlasila s vydáním knihy.
„Po dlouhé době, kdy jsem o sobě mlátil a pochyboval o sobě, byl způsob, jakým se to vlastně dalo dohromady, rychlý,“ říká Coco.
Poté, co pracovala ve spolupracujících kreativních odvětvích, jako je film a hudba, považovala samotářskou povahu psaní románů za výzvu. „Jsem zvyklý, že kolektiv je součástí všeho, co dělám. Kniha taková není. Kniha jste jen vy a stránka. Je to drsné, protože nemáte nikoho jiného, na koho byste se mohli obrátit nebo obvinit. Je to váš hlas a to, co chcete říct. Je tu mnohem více zodpovědnosti. Cítil jsem se díky tomu velmi zranitelný.“
Coco vyrostla v 80. letech a miluje popkulturu. Měla dokonce sbírku Transformers a nábožensky sledovala mezinárodní sitcomy. Říká, že to ovlivňuje její práci. „Zážitek z Maorů a Pacifiku a vidět se v popkultuře jsou pro mě důležité. Popkultura je skvělý způsob, jak lidem předat, komunikovat a propašovat spoustu obtížných konceptů. Vozidlo, které volíme, abychom sdělovali nějaké sofistikované myšlenky, nemusí být sofistikované.“
Tento styl je patrný v jejím románu, pro který navrhla i přebal. Coco vyrostla v Aucklandu a zjistila, že zaměření na gentrifikaci je způsob, jak vyjádřit svůj vztek nad dopadem, který to mělo na její život a na životy jejích blízkých. Její babička se musela odstěhovat ze svého domova na předměstí Aucklandu v Gray Lynn poté, co v této oblasti žila mnoho let, kvůli změnám v oblasti.
„Bylo to tak rychlé a rychlé. Bylo to, jako by se můj svět přede mnou přepisoval – a ten příběh se mi nelíbil. V této oblasti byla tak hluboká kulturní historie a kořeny a viděl jsem, jak se dostaly na vedlejší kolej. Komunity, které tak tvrdě pracovaly na tom, aby byly oblasti skutečně bohaté a reprezentativní pro něco hlubšího, než jen dobré umístění, byly poslední, kdo těžil z toho, co mělo být revitalizací. Domov není domovem bez lidí, kteří tu pevnost udržují. Utrpěl jsem mnoho zármutku a vše jsem nalil do tohoto románu.
„Důležitou součástí je přimět lidi, kteří se podílejí na gentrifikaci, aby si spojili tečky.“ Chtěl jsem svým vztekem poukázat na to, že jde o kolonizaci jiným písmem. Je to praxe nové vlny, která vytváří kulturní a třídní rozdělení a vytlačuje lidi z jejich komunit.“
OBRÁZEK: © TODD KAREHANA
Zdroj: cosmopolitan.com, themomandcaregiver.com
