Pohled z ptačí perspektivy

Nový energický román od Catherine Chidgey má předpoklady jako klasická kiwi gotická, píše Jolisa Gracewood.

Farma na pokraji krachu. Rozviklaný starý dům s prázdnou školkou. Muž, který má problém vyjádřit své pocity – jakkoli slovy. Žena, která zahlédne cestu ven.

To, co dává tomuto známému teritoriu svěží a přesvědčivý nádech, je ten, kdo příběh vypráví: Tama, chytrá, okouzlující a velmi vnímavá straka. Jak jeho jméno napovídá, zastává roli dětského vypravěče, který pozoruje svět ve velkých černobílých detailech, aniž by vždy chápal nuance toho, co hlásí.

Od okamžiku své záchrany není jen bdělým opeřeným přítelem, ale klíčovým hráčem akce. Protože se nemůže vrátit ke své ptačí rodině, cítí se u lidí jako doma a stává se náhradním dítětem pro úzkostnou Marnie. Jeho drzé dovádění a brilantní mimika rychle získávají online sledující a zároveň podněcují žárlivost jejího manžela Roba.

Pocit hrůzy se vznáší nad tímto příběhem od samého začátku, jak devět zlatých seker visí nad manželskou postelí. Na sekyrském karnevalu titulu se jezdí strašně moc. Pro Roba závisí budoucnost farmy na zisku kýžené 10. trofeje. Pro Marnie nabízí karneval naději na harmonii, zejména na domácí frontě.

Žádné domácí drama bez vzduchu, toto je detailní portrét místa a komunity; a nakonec, svým způsobem, celý svět přijde na Wilderness Road. Došlo k určitým posunům v tónu a umístění, s jednou postranní kapkou připravenou pro odlehčení ve filmové verzi. Několik incidentů zvyšuje důvěryhodnost a je tu docela velký dotaz, jak se rozuzlení odehrává v reálném čase.

Ale šťastně jsem spolkl Tamino uchopení lidské řeči spolu s jeho pevným sevřením při vyprávění příběhu. Je to kouzelník a Chidgey odvádí krásnou práci, když kouzlí, jak (a co) nám a mezi sebou straky říkají. V knize není žádný quardle, oodle, ardle, wardle ani doodle. Tama a jeho kolegové probírají důležité věci, například jak se vyhnout nevyhnutelnému: smrt autem, smrt chladem, smrt pastí a ještě horší.

Volba ptáka jako mluvčího tvora je pro autorku šikovný způsob, jak obrátit svůj pohled na lidský jazyk a chování. Tama odhání fráze a věci do domácnosti jako „záchytné body“ k pochopení jeho lidské rodiny a všimne si, když jsou činy lidí v rozporu s jejich slovy. Je tu také zábava s nevhodným jazykem v nevhodnou dobu a fráze jako „živé krmení“ a „virové šíření“ znamenají pro ptáka něco velmi odlišného.

Do vyprávění je zabudována i metodika straky. Chidgey posype stránky úryvky rádia, online komentáři, texty písní, zlověstnými replikami z televizních záhad vražd, které Rob sleduje, aby se uvolnil, a útržky konverzace. To vše se stává užitečným krmivem pro ptáky, které mohou vyhrknout, když to nejméně čeká.

Kromě napětí je to, co udržuje román v pohybu – a neustále dojímá čtenáře – vztah mezi Tamou a jeho Mar-Mar. Když se román snášel ke svému napjatému závěru, hladově jsem obracela stránky a doufala v to nejlepší a zároveň se bála nejhoršího. Bylo by to okřídlené vítězství, nebo smrt podle mnoha strašlivých možností? Můj zobák je zapečetěný.

Náš rozhovor s Catherine Chidgey

Každý z vašich románů je odchylkou od minulého – v prostředí, stylu a příběhu. Jak
Je důležité riskovat při práci spisovatele a umělce?

To je všechno! Velmi bych se nudil, kdybych stále psal tu samou knihu, a tak by to bylo
moji čtenáři. Rád si věci ztěžuji – vybírám náročný bod
pohledu (jako je psaní zevnitř německé zkušenosti z 2. světové války), nebo vytvořit an
neobvyklý vypravěč (jako je hlas Dítěte přání nebo mluvící pták). Je to mučení
a radost přijít na to, jak tato rozhodnutí ve 3 hodiny ráno uvést do praxe a udržet je
je v průběhu knihy.

The Axeman’s Carnival je plný nezapomenutelných postav, i když samozřejmě Tama the
straka je hvězdou románu. Je to předčasná straka s podivínem
slovní zásoba – Je Tama inspirován skutečným ptákem nebo je zcela imaginární?

Tama je založena na strakách, které vidím, jak se trousí před mou psací místností. slyším
je brzy ráno, když otevřu okno, a pronikli do mě
práce. Mají takový přístup a přítomnost – a je v tom něco trochu zlověstného
také o nich. Mám kamarádku s krotkou strakou a přiměl jsem ji, aby mi poslala a
stopu, ze které jsem udělal nálepku, aby se Tama mohl sám podepsat do své knihy. já
Uvědomte si, že to zní trochu neohrabaně, ale je pro mě velmi skutečný.

Wilderness Road, kde žijí Tamini adoptivní rodiče Marnie a Rob, funguje
farma, která přináší spoustu problémů týkajících se dobrých životních podmínek zvířat. Péče jeden o druhého – zvířata
a lidé – je téma, které se objevuje v The Axeman’s Carnival a po přečtení
Zjistil jsem, že poprvé zvažuji veganskou stravu. Zajímá tě
způsoby, jakými interagujeme se světem zvířat, a způsoby, jakými se nám to nedaří
naše etická povinnost? jsi vegan?

Když jsem vyrůstal, můj milovaný otec přinášel domů zvířata, která zastřelil. já
se stal vegetariánem v 16 a cítím bizarní nesoulad s tím, jak se kucháme
jarní jehňata a pak je sníst. Před chvílí jsme s manželem našli sekci my
miloval, ale uvědomil jsem si, že budu muset každý den projíždět kolem nápisu Homekill – nemohl
Udělej to. Nejím mléčné výrobky, ale mám četné potravinové intolerance a jednu z mála
to, co můžu jíst, jsou vejce. Prosím, neříkej to Tamě.

Vyhráli jste hlavní cenu Nového Zélandu za beletrii – to, co je nyní známé jako Jann
Medlicott Acorn Prize za beletrii a dostal se do užšího výběru na další prestižní ceny
po celou svou kariéru. Co je hnací silou vaší tvůrčí vášně a
co bys poradil začínajícím spisovatelům?

Píšu, abych zbavil pocitu naléhavosti – jsou příběhy, které mě nenechají na pokoji
Dostanu je ze svého systému a na stránku. Teď, když mi táhne na padesát, mě to žene
uvědomění si, jak málo času máme na této krásné planetě a kolik ještě já
chci říct. Povzbuzuji nové spisovatele, aby nacpali svou práci konkrétními smyslovými detaily
– naplňte jej předměty z fyzického světa, abyste vyjádřili ty velké, pytlovité
nehmotné věci jako láska, smutek, krása. Abych parafrázoval Čechova – neříkejte mi postavu
je v depresi; ukaž mi mastný prášek Cheezels rozmazaný přes jejich oblečení.

Řekněte nám, co právě čtete – a jaké knihy byste si chtěli přečíst příště.

Čtu úžasně vynalézavé Piranesi od Suzannah Clarkeové a Bytí
Čínština od Helene Wong – výmluvný a dojemný portrét dospívání v
Nový Zéland dvacátého století. Právě jsem dokončil ruční práci od Sary Baume, která
je nádherné, poetické zkoumání tvůrčího procesu a já jsem hltal ten Kate Camp
velkolepá nová sbírka esejů Pravděpodobně si myslíte, že tato píseň je o vás. jsem
těšíme se na Manželský portrét od Maggie O’Farrellové a Shrines of Gaiety
od Kate Atkinson.