Oslavte rozmanitost – Child Magazine

Dopis matkám dětí s autismem

Je to pro všechny maminky, které uvažují o diagnostice svého dítěte nebo se s diagnózou smiřují. Je to připomínka oslavy rozmanitosti.

Dlouho předtím, než jsem od lékařů obdržel svou diagnózu, jsem věděl, že jsem jiný a že moje životní cesta bude náročnější než většina ostatních.

Vzpomínám si, jak jsem lékařům říkal, že moje původní diagnóza ADHD nebyla správná. Pamatuji si, jak jsem říkal: „Nevím, co to je, ale není to jen ADHD.“ Tehdy jsem poprvé slyšel slovo autismus. Mělo se to stát velkou součástí mého příběhu.

Matky o sobě často pochybují. Nemohu ale dostatečně zdůraznit, že bychom měli věřit svému nitru. Své děti známe nejlépe. Na začátku jsem byl tak naivní a řídil jsem se každou navrženou pomocí a terapií a akceptoval každou prognózu. Vyčerpal jsem svého syna a sebe na pěkných pár let jízdou na terapie rozmístěné po celém poloostrově. Je důležité si uvědomit, že tito odborníci jsou vzděláváni v tématu autismu, ale nežijí realitu, ani nevychovávají děti s autismem. Můžeme je také hodně naučit.

Jsem vděčný za spřízněné duše, které věci skutečně zasvětí svůj život.

Prognóza není nikdy tak chmurná, jak se vám někdy říká. Nevědí, jak se bude vaše dítě vyvíjet. Občas by se mohlo zdát, že to jde velmi pomalu, ale to se neustále mění a vyvíjí.

Věřte svému dítěti a jeho schopnostem. Mnohé z těchto dovedností jsou naučené chování.

Je to náš posilující den, který pomáhá řídit tento domov.

S velkou vůlí

Vždy jsem ohromen vůlí a snahou našich dětí. Děti s autismem to chtějí mít správně. Dobře si uvědomují, že nerozumí tomu, co se od nich vždy očekává, a to vytváří mnoho pochybností o sobě samých, nízké sebevědomí a často mají tendenci být k sobě velmi tvrdí.

Pokračujte v práci s dítětem jako tým a podporujte ho. Dejte jim vědět, že jste trpěliví a rozumíte. Omluvte se za chvíle, kdy nejste trpěliví, protože to může být neúprosné. Mluvte o tom, jak se cítí. Pomozte jim pochopit, proč jsou tak naštvaní, smutní nebo frustrovaní.

Přečtěte si více o správné péči o děti s autismem

Být milý

Vzkaz, o který bych se podělil s maminkami, je také k nim laskavý. Tato cesta je občas osamělá, smutná a nejistá. Je to také těžká práce a vyžaduje ocelovou vůli.

Autismus mě naučil být laskavější, vědět, že to, co vidíme, není vždy to, co zažívá někdo jiný. Vědět, že všichni bojujeme, je to lidský stav.

Naučilo mě to snížit svá očekávání a více počítat s tím, co je. Někdy ty nejmenší úspěchy znamenají ty největší milníky. Naučila jsem se nestarat se o to, co si o mně ostatní myslí. Cítím vděčnost za to, že už se necítím žádnou hanbu, když vám říkám, že mám autismus, a nebudu mě nijak odsuzovat, protože mnozí mi nerozumí ani mě neznají.

Výhodou pro mě je, že se nyní znám lépe a to mi přineslo velkou útěchu a úlevu.

Vězte, že to může být přesně stejný zážitek pro vaše dítě.

Být vděčný

Dnes jsem vděčná, že jsem jiná.

Není to vždy snadné, ale činím svého syna hrdým na jeho krásnou, zvídavou mysl, která mě naučila dívat se na svět novýma očima.

Jeho hyperfocus z něj dělá génia v detailech, když mi něco vysvětluje. Na otázky, které klade, se občas snažím najít odpověď, která bude stačit. Jsem ohromen, když mě pustí do svého světa. Je to ta nejcitlivější duše a naučil mě přehodnotit své názory, všechno přehodnotit. Pomohl mi změnit se způsobem, který by mě nikdy nikdo jiný neudělal.