Náhlé šokové oznámení o demisi našeho premiéra nás včera všechny zaskočilo, a přesto by nemělo být překvapením. Loni se šířily zvěsti, že možná nebude chtít kandidovat na další funkční období, ale my jsme si mysleli, že bude bez obav pokračovat. (Dokonce jsme psali o tom, jak by to vypadalo tady v nešťastném střetu načasování.). Copak duch a odhodlání jejího působení nikdy nebyl takový. Odolná tváří v tvář nepřízni osudu, odolná vůči vitriolu a osobním pomluvám proti ní.
Všichni víme, že pracovní zátěž premiérky je velká jako ruský tank, a přesto jsme měli vzácné záblesky, jak žongluje s dítětem s hektickým rozvrhem – ten nechvalně známý facebookový přímý přenos s malou Neve prosící o pohádku na dobrou noc, polibky v OSN – představme si, že to všechno bylo proveditelné. Minulý rok WOMAN oslovila Jacindu Ardern pro naše vydání ke Dni matek, aby přispěla k příběhu, který jsme psali o mateřství. Nepochybuji o tom, že kdybychom se jí zeptali na něco o ní, odmítla by to, ale byla to příležitost, aby veřejně vyjádřila vděčnost své vlastní matce a ona nás neodmítla.
Je to upřímný a upřímný dopis napsaný v časovém úseku po večeři, kdy (buďme upřímní), že tuto práci navíc často dělají ženy.
Píše z Úlu. Pozdě v noci. O Neve se stará její vlastní matka. Důkazem je míra vyčerpání – čas je pozdě, na jejím stole je spousta práce a ona stále není doma. Její dopis matce nastiňuje všechny věci, díky kterým byla za svou lásku tak vděčná. Vypovídá to o naší premiérce víc, než kdybychom s ní dělali rozhovor sami. Jako vedoucí žena modelovala právě ty vlastnosti, které sama obdivuje na ostatních. Vytrvalost, empatie, laskavost. Je to osoba skutečně bezúhonná a nikdo, kdo poslouchal její včerejší oznámení, by nepochyboval o jejím závazku vůči své práci a své rodině. Jak říká své matce, tak jí teď říkáme „byla jsi víc než dost dobrá“.
Dopis premiéra matce
Datum květen 2022
„Milá maminko,
Píšu to ze své kanceláře ve včelím úlu. Právě je pryč 22 hodin. Clarke je pryč natáčet, takže jsi doma s Neve. Když jsem dnes ráno odcházel, byl jsi v noční košili a trpělivě jsi seděl s mou tříletou dcerou, která nemá pojem o čase. Myslela si, že 7 hodin ráno je naprosto úctyhodný okamžik pro zahájení řemeslného projektu (přesněji řečeno maska jednorožce s oslnivou), a ty jsi věděl, že když se k ní posadíš a rozptýlíš ji drobnými růžovými drahokamy, bude pro mě snazší. vyklouznout.
Nevěřím, že mít děti nás přiměje víc milovat naše matky – pro mě už byla ta nádoba plná. Ale mít dceru a sledovat tě s ní mi připomíná, jaké to bylo být vychován někým s tolika laskavostí, trpělivostí a péčí.
„A přesto jsi nikdy netvrdil, že je dokonalý, a ani to neočekáváš od ostatních – včetně svých dětí.“
Pozoruji teď naše mladé lidi a mám pocit, že mají na svých bedrech tíhu světa. Nejen, že mají stejné tlaky, jaké pociťovaly minulé generace, ale navíc mají přidanou váhu toho, že jejich životy jsou dokumentovány a komentovány způsobem, který ostatní před nimi nedělali. Být teenagerem už bylo těžké – teď se to zdá neúprosné. Zdá se, že jedním z mála protijedů je bezpodmínečná láska druhých v našich životech. A to jsem měl vždycky.
Vzpomínám si na první sérii vážných zkoušek, které jsem čelil jako mladý člověk – bylo by mi 16. Tvrdě jsem studoval. I když jsem měl další dva roky tohoto druhu hodnocení, připadalo mi to tak nějak, jako by tyto zkoušky skončily nebo skončily. Byl jsem téměř přes všechny, když jsem upadl na poslední překážce, špatně načasoval svou poslední zkoušku a nedokončil kritickou esej. Byl jsem vykuchaný.
Pamatuji si, jak jsem přijel domů a ty ses mě ptal, co se stalo. Sotva jsem dokázal ze sebe dostat slova, než jsem propukl v pláč. Nemůžu si vzpomenout na každé slovo, které jsi sdílel, bezpochyby jsem si stále v hlavě opakoval den, ale pamatuji si, jak ses ve mně cítil. Že jsem byl milován. A jediné, co jste od nás jako své děti očekávali, bylo, že děláme maximum – ať už to byla škola, vztahy – život. Jen jsi chtěl, abychom to zkusili a byli laskaví.
Pak ses rozhodl mě rozptýlit, tak jsi jel do United Video a najal si Opus pana Hollanda. Není to vaše nejlepší volba. I když má silné téma „život ne vždy dopadne podle plánu“, jinak je to 143 minut žaludeční úzkosti. Přesto jsem to gesto ocenil.
Ale to byl jen jeden malý moment z mnoha. A ve všech těch životních zvratech a zvratech můžu zpříma říct, že nikdy v mém životě nenastal okamžik, kdy bys mi jako moje máma dávala pocit, že nejsem dost dobrá. Ve světě plném rychlých úsudků, kde je tak snadné cítit se plný pochybností, si nedovedu představit větší dárek od matky.
Mami, v tento Den matek, mým největším přáním je, abys ty na oplátku cítila to samé. Že nikdy nevrhnete mysl zpět, jak to matky a ženy tak často dělají, a nezpochybňujete, zda jste byli dost dobří. Zda jste splnili nějaké nemožné očekávání, které na sebe jako rodiče z jakéhokoli důvodu klademe.
Byl jsi víc než dost dobrý. Jsi moje milovaná matka a budu za tebe navždy vděčná.
Láska, Jacinda”
Zdroj: cosmopolitan.com, themomandcaregiver.com
