Stacey Morrison: Slova k životu

Stacey se ohlíží na svou svatbu se Scottym v roce 2006 a na kī taurangi, které mu napsala.

Vzhledem k tomu, že se blíží sezóna mārena (svatby), napadlo mě, že vytáhnu naše kītaurangi (přísahy) na naši svatbu, která byla téměř před 17 lety.

Můj manžel Scotty a já jsme se vzali v Ōhinemutu v Rotorua, v Te Papaiouru Marae, prvořadém marae pro našeho iwi z Te Arawa, na svatbě, kterou láskyplně nazývám My Big Fat Māori Wedding. Byl leden 2006, a protože jsem se už několik let učil te reo maorštinu, byl jsem středně pokročilý řečník, zdaleka tak plynulý jako Scotty.

Naše marae je pevností te reo maorštiny, a protože jsme již plánovali učinit te reo maori prvním jazykem a reo ūkaipō (mateřským jazykem) pro tamariki, kterým jsme doufali, že budeme požehnáni, bylo pro mě důležité mluvit sliby v maorštině stejně jako v angličtině, aby dále stanovily tento záměr.

Ten den jsme s sebou měli také některé z našich kaiako (učitelů, mentorů), takže bylo mnoho důvodů, proč bylo te reo Māori přirozeně velkou součástí naší speciální oslavy.

Měli jsme pōwhiri (oficiální přivítání), než svatba začala všechny sbližovat a zajistit, aby všichni naši hosté již nebyli waewae tapu (první návštěvníci). Když pak obřad začal, byli jsme pozváni karangou (uvítací hovor). Bylo nám ctí, že nás vedli členové Te Mātārae i Orehu, jedné z našich nejvýkonnějších skupin, včetně mnoha našich whanaungů (příbuzných).

Vdát se na našem marae byl splněný sen, ale stěží jsem se odvážil snít. Vzhledem k tomu, že jsem jako dospělý musel být proaktivní při připojování ke své Māoritanga – kultuře a te reo Māori, byla to jedna z největších ctí mého života, že jsem se mohl oženit na mahau (přední veranda našeho wharenui/domu setkání ) nesoucí jméno našeho předka Tama te kapua. (Měl bych zdůraznit, že Scotty a já nejsme blízcí příbuzní! Oba jsme Te Arawa, potomci Tama te kapua, ale různé hapū (podkmeny). Lidé se na to ptali!)

Když došlo na psaní mého kī taurangi, chtěl jsem odrážet úroveň reo, které jsem v té chvíli rozuměl, a pro každého, kdo chce začlenit maorský jazyk do svého zvláštního dne, by to byla také moje klíčová rada. Přátelé mě požádali, abych jim pomohl s jejich mihi (pozdravem) na recepci nebo s jejich sliby, které rád dělám, psaním podle jejich současného chápání, takže se necítili ohromeni, když to přednesou na svém velký den. Když jsem na to myslel, nebyl jsem si jistý, jestli bych se při pohledu zpět na to, co jsem ten den řekl, cítil jako číst starý deník – někdy trochu přiškrcený! Ale když je teď vidím, jsem docela spokojený s tím, co jsem toho dne řekl:

Kāore au i whakaaro ake, ka kite tane au pēnā ia koe, ka rongo aroha rānei au e rite nei te kaha ki tōu, mōku.

Nemyslela jsem si, že někdy najdu muže, jako jsi ty, nebo že budu cítit lásku tak silnou jako to, co jsi mi dal.

He taonga tuku iho koe nā ngā mātua tupuna, he puna aroha e kore e pau noa, ake ake ake.

Jste požehnáním, které seslali starověcí, láskou, která nikdy nepoleví.

Ko koe taku hoa-a-wairua mai iho, a, kua whakaara ake nei koe he ao hou mōku.

Jsi spřízněná duše, která byla poslána, aby mi otevřela úplně nový svět.

Ko koe toku hiahia hei hoa haere, hei Pāpā mō ā tāua tamariki, hei tumu ka pakeke ana tāua.

Jsi ten, s kým chci být, být Pāpou pro naše děti a stárnout s ním.

Největším požehnáním je, že náš mātāmua (první dítě) přišel v listopadu toho roku a tyto kī taurangi stále platí.