Tohle je pro nedospělé – máma a pečovatelka

Tohle je pro Misfits

„Až vyrosteš, doufám, že budeš mít deset svých vlastních a doufám, že budou.“ prostě jako Ty“. Důraz na „stejně jako ty“, a to nebylo z místa lásky, bylo to z místa znechucení. Pamatuji si, že tato věta na mě plivala od devíti let až do mého dospívání. Navenek jsem byl drsné dítě a vypadalo to, že se mi tyhle urážky valily ze zad. Pravdou bylo, že tyto výroky byly jako rána pěstí do břicha a pokaždé bolely jako čert.

Musel bych si nabrat mozek, abych našel nějaká milá, utvrzující a povzbuzující slova, která mi jako dítěti říkali. Byl jsem příliš hlasitý. Špatně se choval. Příliš toužil po pozornosti. Byl jsem „destruktivní, ne konstruktivní“. Byl jsem černou ovcí rodiny. Učitelé se báli, že mě budou mít ve třídě. Milé děti – ty s milujícími rodiči, kteří je povzbuzovali na jejich bruslařských soutěžích – si se mnou nesměly hrát. Život byl osamělý a já jsem vyrůstal a slyšel o tom, kdo jsem, od lidí, kteří neviděli bolest, kterou jsem prožíval, ale také neviděli to nejlepší ze mě.

Vím, že v těchto zkušenostech nejsem sám – zdaleka ne. Pro mnohé z nás, kteří zažili dětství plné rozrušení, odmítnutí, strachu a zneužívání, vyrůstáme s tím, že jsme se naučili, že nestačíme. Takže tento měsíc píšu pro nás – nezbedníky.

Cesta k sebelásce je pro nás všechny náročná. Když k tomu přidáte trauma z dětství, bude to ještě temnější. Pokud jsou vaše pohlaví, rasa, identita, sexuální orientace, úroveň schopností nebo ekonomické postavení mimo hlavní proud, tato cesta se stává ještě složitější.

Přesto je tato cesta sebepřijetí kritická. Aniž byste přijali své části, které byly odmítnuty nebo označeny jako „špatné“, žijete život, který je roztříštěný a skrýváte se ze studu, který jste nikdy neměli držet. Pokud vás zklamali dospělí ve vašem životě, kteří byli zodpovědní za to, že vás milují, pečují o vás a ochraňují, úkol se nyní stává ještě smysluplnějším.

Nejradikálnější, nejodvážnější a nejodvážnější výzvou, jakou jsem kdy přijal, bylo poznat, pochopit a nakonec milovat kousky sebe sama, které jsem tolik let odmítal. Nejkrásnějším aktem sebelásky, který jsem si kdy dal, bylo rozdělit vyprávění o tom, kdo jsem byl, a nahradit ho pravdou o tom, kdo skutečně jsem – dítě vesmíru, zázrak, dar. Hádej co? Jste také dítětem vesmíru, zázrakem a darem.

V měsíci, kdy oslavujeme lásku, vám přeji, ať už jste na cestě sebepřijetí a sebelásky kdekoli, šli ještě hlouběji. Pro ty z vás, kteří mají traumatickou historii, začněte prosím ještě dnes. Jste takoví, stojí to za to. Uvidíte.