jak se pohybuješ?
Maria: Každé pondělí chodíme na kurzy kolečkového bruslení v komunitním centru Gray Lynn prostřednictvím skupiny zvané Hey Macarena.
Kdy jsi s tím začal?
Ben: Dříve v tomto roce. Bylo to vlastně v den Mariiných narozenin. Viděla videa na Tik Tok a mluvili jsme o tom, že to uděláme celé měsíce, ale okamžitě jsme se rozhodli, že tím skutečně projdeme poté, co jsme ten večer měli večeři a poté měli čas.
Maria: Jo, bylo to docela legrační, protože jsme byli stále v oblečení na večeři, Ben ve své funky košili a já v pěkných šatech. Všichni ostatní byli v šortkách nebo aktivním oblečení a měli na sobě ochranné pomůcky. Zajímalo by nás, jestli si nemysleli, že jsme tam byli omylem – rozhodně jsme nevypadali, jako bychom přicházeli na kurz kolečkových bruslí.
Wjako něco, co jsi už v životě udělal?
Ben: Nikdy v životě jsem nepřemýšlel o kolečkových bruslích. Vyrostl jsem na rugby! Ta noc pro mě byla rozhodně poprvé
Maria: Pro mě to bylo taky poprvé. Vyrostl jsem v Rusku, takže to bylo všechno o zimních sportech. Jako většina ruských dětí jsem bruslil na domácích kluzištích poblíž místa, kde jsme bydleli, ale ne na kolečkových bruslích. Jsem docela špatný ve sportu obecně, takže bylo skvělé najít něco, co mě poprvé tak bavilo.
Wklobouk máš rád na rollarskatingu?
Ben: Když jsem vyrůstal v rugby, vždy to běželo rychleji, buďte silnější. Bylo to poprvé, co jsem udělal nějakou formu zábavného sebevyjádření. A líbilo se mi, jak to byla dovednost, ve které jste vlastně cítili, jak se tak rychle zlepšujete.
Maria: Okamžitě se mi to zalíbilo, protože to bylo trochu protažení svalů, ale také dobré pro vaše duševní zdraví. Jsem neurodiverzní a jsem větší holka a měla jsem všechny tyhle myšlenky o tom, jak by všichni kolem mohli vypadat, ale byly tam všechny tvary, velikosti a věky a je to typ sportu, kde se můžete cítit opravdu pohodlně ve své vlastní kůži.
Ben: Rozhodně. Vlastně jsem skoro nešla – viděla jsem tolik videí a všichni vypadali jako žena! Ale když jsme se objevili, všichni byli tak přátelští a přívětiví a já jsem se skvěle bavil. Rozhodně mi mnohem víc vyhovuje, co teď moje tělo umí. Začalo to jako skvělý způsob, jak zůstat fit, ale ve skutečnosti to teď ani nepovažuji za cvičení – jen se díky němu cítím zdravě a sebevědoměji, když jdu ven se svým tělem přesně tak, jak je.
Jak často chodíš?
Ben: Jezdíme jednou týdně. Přešli jsme ze třídy začátečníků do třídy pro středně pokročilé. Mluvili jsme o tom, že budeme chodit dvakrát týdně. Madi je tak skvělá učitelka a dělá z toho spoustu legrace.
Maria: Určitě uvažujeme o tom, že bychom chodili dvakrát týdně, ale jsme dost zaneprázdnění, takže jen uvidíme, jestli to zvládneme. Moc se mi líbí, že je to pro nás společný večer každý týden. Činnost, kterou můžeme dělat ve dvojici.
Wco byste řekl někomu, kdo se toho chce chopit?
Maria: Určitě by to měli udělat, protože nepotřebujete žádnou úroveň dovedností a můžete začít jako úplný začátečník. A je to tak inkluzivní nebo všichni – líbí se mi, že jsou to někteří z vyzrálejších členů naší třídy, kteří nakonec dělali všechny triky. Je v něm opravdu něco pro každého.
Ben: Rozhodně to udělej. Na Novém Zélandu to nedělá tolik lidí, ve srovnání s jinými sporty nebo typy fitness. A více lidí by mělo, protože je to tak zábavné. Ve skutečnosti vás naučí, jak padnout na první lekci, takže vás to zbaví veškerého strachu, který můžete mít. Určitě bych to každému doporučil.
Zdroj: cosmopolitan.com, themomandcaregiver.com
